MuzeumToy

Výboj muzea

Hračky v muzeu

Vánoce v muzeu

Publikace

List kalendáře

Interakce a hra

Vánoční "poslední směna" v Seiffenu, model Vánoc - od r. 1936 v muzeu

VŮNĚ KADIDLA A ZÁŘE SVĚTEL
Skvosty vánočního lidového umění
Oslava světla jako podobenství zbožnosti a znovuzrození po vykonané práci, se stala ústředním tématem krušnohorských Vánoc, nesoucích se vždy v duchu hornických tradic. Už kolem roku 1800 zdobili krušnohorští horalé své vánoční světnice svícny a pyramidami. Tento zvyk se ještě rozšířil po roce 1830, kdy bylo možné drahé voskovice nebo lampičky na řepkový olej nahradit levnějšími stearínovými svícemi. Ve druhé polovině 19. století se Vánoce stále více stávaly rodinným svátkem, stále více lidovým svátkem světel. To přineslo i změnu v sortimentu hračkářské výroby. Vedle obvyklých hraček začal vznikat skromný sortiment vánočních předmětů, které nacházely odbyt na místních domácích trzích. Brzy se okna mnoha domů ozdobila světlonoši v podobě andělů a havířů, brzy patřily voňavě kouřící mužíčci a louskáčci k typickým ozdobám Vánoc.

Štajgr se světlem,
Seiffen asi 1950

Svícen - havíř
Havíř měl emocionálně vyhraněný vztah ke světlu. Bylo nejen zdrojem osvětlení při jeho nanejvýš nebezpečné práci pod zemí, ale také symbol štěstí a života. Už v 17. století sloužily v krušnohorských kostelech jako oltářní svícny cínové figury havířů nesoucí svíce. Následovaly je hornické postavy vyřezávané ze dřeva, které se používaly pro soukromou potřebu. Teprve však soustružené figury, vyráběné zde v zemi hraček, vedly k rozšíření a stále větší oblibě této vánoční figury. Přitom ještě asi do r. 1920 byly ruce a chodidla tvarovány z papírové masy; klobouk, zástěra, brašna a černobílé vybarvení jsou charakteristické znaky soustruženého seiffenského svícnu v podobě havíře.
Exponáty: tucty havířů - světlonošů od roku 1870, v páru s andělem, figury štajgr, havíři se zvonci

Seiffenský světlonoš-snděl kolem 1900

Světlonoš - anděl
Anděl je soustružená figura z doby po r.1830. Vzorem pro jejich výrobu byly pravděpodobně norimberské figury tepaných zlacených andělů. Krušnohorský soustružník si je zcela zřejmě nechal splynout s panenkou na hraní a vytvořil stojící dřevěnou figuru anděla se svícnem a křídly. Období Biedermeieru figuru anděla silně ovlivnilo; z té doby pocházejí dodnes rozšířené a oblíbené znaky jako sešněrovaný pás nebo květinové ornamenty. Z andělské koruny s se záhyby a cípy vznikl jednoduchý soustružený tvar, který se podobá havířskému klobouku.
Exponáty: desítky soustružených andělských figur nesoucích svíce od r. 1870, andělé se zvonci

Vznášející se anděl
Od 2. poloviny 19. století vznikaly v hračkářské oblasti Seiffenu figury tzv. vznášejících se andělů jako vánoční dekorace. Vyřezávané nebo modelované, upravené často jako velmi náročný závěsný svícen, připomínají Anděly zvěstování v krušnohorských kostelích.
Exponáty: Vyřezávané figury andělů s věncem svící

Vřetenový lustr podle návrhu odborné školy

Vánoční lustry
Barokní vlivy charakterizují v 19. století vývoj krušnohorských vánočních lustrů. Jako vzory pro ně sloužily honosné skleněné lustry jako je ten z heidelbašské sklářské huti z doby kolem 1670, zavěšený v seiffenském kostele. Původem flámské víceramenné kovové vřetenové lustry ovlivnily pravděpodobně typický tvar zde v soustružnické oblasti. Do dřevěného profilovaného středového vřetena jsou zasazeny esovitě prohnuté držáky svící. Šišky, zvonečky, kuličky nebo hvězdičky zdobí základní tvar. Naproti tomu řetězové lustry jsou zdobeny 6 nebo 8cípými dřevěnými věnci připevněnými pomocí drátů skrytých v navlékaných kuličkách.
Exponáty: Lustry nejrůznějších tvarů: řetězové, korunové, vřetenové od 1830

Seiffen kolem 1890

Závěsné pohyblivé lustry
Podobně jako na pyramidách pohybují se na těchto zvláštních, často velmi bujně ozdobených lustrech malé figurální scenérie. Podobně jako na pyramidách jsou zde figurkami osazené kruhové desky zvláštní konstrukce, které jsou pomocí lopatkového kola uváděny do pohybu. Teplo pochází od dobře ukrytých uvnitř osazených svíček nebo olejových lampiček. Někdy je pohon vyřešen hodinovým hracím strojkem nebo malým pohonem na pero, které je třeba ručně natahovat. Nástropní pohyblivé lustry patří k se svými figurkami, ozdobami, zrcadlovými sklíčky nebo cínovými plůtky k těm nejvzácnějším formám lidového umění.
Exponáty: vzácné unikáty od 1870, bohatě zdobené figurami

Seiffen 1910

Vánoční pyramida
Krušnohorská otočná pyramida vznikla kolem roku 1800. V ní došlo ke splynutí tradice světla s havířskou šikovností a zručností. Předchůdcem byly zprvu nepohyblivé konstrukce ve tvaru pyramidy osazené svícny, zdobené girlandami nebo také mechanicky poháněné modely šachet. Tzv. "vratidlové pyramidy" představují vztah mezi vánoční pyramidou a tradicí dolování nejzřetelněji. Připomínají umění a zručnost důlních tesařů. Forma sloupové pyramidy vznikla podle vzoru původních světelných konstrukcí. Pro zdejší kraj jsou od poloviny 19.století významné především stupňovité a patrové pyramidy, které se svou stavbou, proporcemi a detailní dekorací zařadily mezi nejvzácnější skvosty umění pyramidy. Její estetické působení spočívá především v kontrastu soustružených základních tvarů a řezbovaných architektonických částí.Na několika patrech jsou tématicky uspořádané skupiny figur a zvířat, které postihují vedle biblického příběhu Vánoc také prožitkový svět havířů a vesnice. Celou bohatost tvarů doplňují tvary věží a domů.
Exponáty: vícepatrové pyramidy o výšce až 2,60 m, od 1870 unikáty s cennými figurami, interiérová pyramida uprostřed výstavní místnosti měří 6,30 m.

Dílna Haustein, Seiffen 1900

Kouřník - kouřící mužíček
Ke krušnohorským Vánocům patří již několik staletí vůně kadidla. Ručně vyráběné "františky" z těsta z mletého dřevěného uhlí, jemných bukových pilin, bramborového škrobu a vonných přísad se vyráběly v Krušných horách už před rokem 1800. Rozrůstající se (zlo)zvyk kouření dýmky byl možná pro výrobce hraček podnětem k tomu, že "františka" vydávajícího voňavý kouř, postavil do dřevěné vysoustružené figurky. První dřevěné figurky kouřníků s pažemi, nohama a obličeji modelovanými z papírové masy jsou připisovány heidelberskému soustružníkovi Ferdinandu Frohsovi kolem r. 1850. Bafající kouřník s dýmkou v ústech se vedle postaviček znázorňujících Turka nebo dráteníka stal především obrazem dobrosrdečného vesničana.
Exponáty: desítky figur do r.1850, s paženi z těsta, zejména z dílny Haustein

Staré seiffenské louskáčky kolem 1900

Louskáček
K tradiční vánoční symbolické dekoraci patří ořechy jako symbol klíčícího života a jako posel nového a neznámého. Dostat se "ke sladkému jádru" - louskání skořápek se stalo kultovním obřadem. Už v 18. st. byly "louskáčky" s velkou oblibou vyráběny s prvky tiché ironie a lidové sociální satiry. Za nejvýznamnějšího výrobce dnes světoznámého seiffenského louskáčka je považován Wilhelm Friedrich Füchtner, který po r. 1870 začal jako vedlejší zdroj obživy louskáčky soustružit. V prvních desetiletích patřily k sortimentu jednoduché figury vojáků, havířů, hasičů a policistů ve stylu hraček
Exponáty: exempláře z doby kolem 1900, vzácné kusy z dílny Füchtner a Langer